Tara byla původně hinduistickou bohyní, buddhismem byla přijata až dlouho poté, co se objevila v hinduistické mytologii. V Tibetu je jednou z nejuctívanějších božstev. Tara má mnoho podob (přesně 21 podob), nejčastěji se vyskytuje jako Bílá Tara (ztělesňuje plodný, mateřský aspekt soucítění) a Zelená Tara (představuje aktivní, energetickou stránku soucítění a je národní ochránkyní Tibetu). Výjimkou však není ani Tara Modrá, Červená, či Černá. Většinou je Tara zobrazena v podobě mladé dívky, třímající stonek lotosu, jehož modrý květ jí vyrůstá u levého ramene. Pravou ruku má většinou položenou na pravém koleně s dlaní a okem směřujícím před sebe, jako gesto nejvyšší štědrosti. Tara představuje nejvyšší formu duchovní transformace, které je možné dosáhnout skrze ženství. Je také patronkou všech svatých. Podle legendy povstala ze slzy bódhisattvy Avalókitéšvary, kterou uronil, když viděl všechno utrpení světa. Doslova její jméno znamená „Vysvoboditelka". Podobně jako Avalókitéšvara je Tara v tibetském buddhismu známá jako zachránkyně, která se objeví v okamžiku, kdy oddaný vyznavač vysloví její mantru (óm táre tuttáré turé sváhá). Také pomáhá odstraňovat překážky na cestě k probuzení. Nejrůznější písemné záznamy se zmiňují o dalších schopnostech jako zejména přemáhání duchů a démonů a léčení nemocí. Rozšiřuje svou laskavou péčí na dobré i zlé, moudré i pošetilé, jako slunce září na hříšníky stejně jako na světce.