TIBETSKÁ DOGA - DO KHYI
Sotva existuje nějaké jiné plemeno psů, které by bylo obklopeno tolika tajemstvími a mýty, jako do-khyi...
Po dlouhá staletí se tibetská doga vyvíjela tak, jak to určoval charakter země. Těžký terén, nedostatek potravy a drsné klimatické podmínky se podepsaly na její dnešní přizpůsobivosti a nenáročnosti, ale především na mnohých povahových rysech. Psi museli zvládat dlouhé cesty s karavanami, ale jejich hlavním úkolem byla ochrana nomádských stanů, hlídání domů, klášterů a paláců.
Aby byli hlídací psi co možná nejostřejší, k tomu měli Tibeťané své osvědčené prostředky. Psi byli přivazováni na řetěz (tibetské označení do-khyi znamená přivázaný pes) od štěněcího věku a tak byli systematicky vedeni ke zlobě a krutosti, někteří z nich pak byli na noc pouštěni na volno, aby bděli nad osadami.
Samozřejmě, že vnější vzhled psa sehrává také podstatnou roli, dobrý hlídací pes musí být velký a silný. Nejstrašnější a v noci nejlépe zamaskovaní jsou černí psi. Upřednostňována byla zvířata zbarvená black and tan (černá s pálením), neboť ta měla nad očima dva světlé body, podle názoru Tibeťanů „druhý pár očí“, kterým pes vidí i tehdy, když má skutečné oči zavřeny.
Impozantní vzhled hlavy a hřívy byl ještě zesilován u uvázaného psa bohatým krčním límcem z dlouhé červeně zabarvené srsti jaka, který byl uvázán kolem krku. Takoví hlídací psi byli velmi rozšířeni a byli všeobecně popisováni jako velmi agresivní. Dnes víme, že Tibeťané si přáli mít zlé psy a agresivita byla psům z větší části vštípena výchovou.
Pro tibeťany nebyl důležitý pěkný pes, nýbrž dobrý pes, který splnil spolehlivě svou úlohu a byl přitom nenáročný. Krmeni byli chlebem, kozím a ovčím mlékem a vším, co již lidé nemohli jíst.
Desideri, který cestoval po Tibetu v 18. století, ve své knize Cesta do Tibetu píše:
Podivná a skutečně neobvyklá je většina zdejších psů: mají černou, trochu delší a lesklou srst, jsou dosti velcí a mohutní, divokého vzhledu a svým hlasem nahánějí strach. Bývají obvykle přivázáni na řetězu k hlídání. Když do domu vstupuje cizí osoba, vystavuje se velkému nebezpečí, nevyjde-li jí vstříc někdo z domácích a psa nezažene. Obchodníkům, kteří cestují s mnoha zvířaty a nákladem, naprosto postačí k hlídání dva takoví psi. Z toho důvodu se o ně dobře starají a živí je především masem, po němž získávají sílu, a mlékem, po němž se jejich hlas stává drsným. Kolem krku jim nasazují široké obojky s dlouhými stojatými rudými chlupy, že se zdá, jako by měli kolem krku plameny, které jejich vzhledu dodávají ještě větší hrůznosti.
Tibetská doga je hlídací pes a tím má také zůstat. Do-khyi si zachovali ze své vlasti samostatné uvažování, někdy tvrdohlavost, které jsou vlastní všem tibetským plemenům. Bude štěkat, když se něco podezřelého přiblíží, často se jí zdá podezřelé i něco zcela neškodného. Cítí se rovnocenným členem smečky, což se projevuje tím, že má silnou potřebu být v blízkosti svých lidí. V rodině se často stává vysloveným mazlíčkem.
Není to tedy pes, který může být ponechán sám pro sebe. Umístit jej trvale do kotce je to nejhorší, co můžete svému psovi udělat. Velice těžko snáší odloučení a uzavřené prostory. Takto vychovávaný do-khyi se stane dříve či později problémovým psem. Chce mít své lidi na blízku, vidět je nebo alespoň slyšet. Když se může z nějakého klidného místa vždy ujistit, že je vše v pořádku, leží i celé hodiny, dokud jeho pán nezmění stanoviště. Mimo svěřený prostor se k cizím lidem a zvířatům chová rezervovaně, nikoliv agresivně. Pokud se necítí ohrožen, chová se odtažitě a nevšímavě. Je to hlídací, samostatně pracující a myslící pes, který sám nejlépe odhadne, jak se v té které situaci zachovat. Tibetská doga vždy, nežli zaútočí, varuje. Má hluboký a zvučný hlas, neštěká zbytečně. Rezervovanost vůči cizím osobám je jejím typickým znakem, stejně jako věrnost svému pánovi. Děti byli a jsou s nimi naprosto v bezpečí. Ostatních psů si tibetské dogy nevšímají, pokud nejsou v přímém ohrožení.
Tibetská doga se vyvíjí pomalu jak tělesně, tak také charakterově. Úplné zralosti dosahuje až okolo třetího roku života a proto je třeba být při její výchově trpělivý a laskavý. Je to pes, který bude svého pána milovat, ochraňovat a respektovat, nikoliv však slepě poslouchat!
Nezapomeňte nikdy, že tibetská doga je velmi silný, inteligentní a hrdý pes, který těžce nese jakoukoliv nespravedlnost. Na takové jednání a na fyzické tresty je nesmírně citlivá a špatnou zkušenost si nese s sebou celý život. Základem cesty k do-khyi je důvěra, láska a porozumění.
PÉČE O TIBETSKOU DOGU
Péče o toto plemeno nepředstavuje pro majitele žádnou výraznou zátěž. Je to od přírody odolný pes, kterému nevadí žádné formy počasí. Miluje sníh, mráz, nevadí mu ani teplo. Jestliže má možnost se schovat před deštěm, je rád celoročně venku.
Péče o srst je jednoduchá, během roku stačí 1x týdně prokartáčovat, pouze v období línání (květen – červen) je třeba kompletně vyčesat starou, mrtvou podsadu, což je otázka cca jednoho týdne. Srst tohoto plemene nemá sklon k filcovitosti, takže péče nevyžaduje velké úsilí ani čas. Srst tibetské dogy má samočistící schopnost, jakmile pes oschne, nečistoty samy odpadnou. Do-khyi jsou čistotní a k jejich specifiku patří také to, že jejich srst není nikdy cítit, což je vlastnost víc než vítaná.
Výživa tibetské dogy není oproti jiným velkým plemenům nikterak náročná. Jestliže majitel zvolí kvalitní granulované krmivo od některé renomované firmy, není třeba dodávat ke granulím už žádné další doplňky. U do-khyi je mnohdy takové přilepšování spíše na překážku zdravého vývoje. U štěněte velkého plemene obecně je lépe zajistit rovnoměrný a pomalý růst. Překrmování vede často k poškození vyvíjející se kostry psa.
Budete-li se řídit dávkováním určeným výrobcem, uděláte pro svého pejska to nejlepší.
V době růstu také není dobré psa zatěžovat dlouhými vycházkami. Lépe je procházky rozdělit na několik krátkých denně.
FCI-Standard DO-KHYI
(Tibetská doga)
č. 230 / 02. 04. 2004 / GB
ZEMĚ PŮVODU: Tibet.
PATRONÁT : FCI.
DATUM PUBLIKACE PŮVODNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 24.03.2004.
VYUŽITÍ: Společenský, hlídací a strážní pes.
KLASIFIKACE F.C.I.: Skupina 2 Pinčové a knírači – molossoidní plemena – švýcarští salašničtí a horští psi a další plemena.
Sekce 2.2 Molossoidní plemena, psi horského typu. Bez pracovních zkoušek.
KRÁTKÝ HISTORICKÝ PŘEHLED: Tibetská doga (Do Khyi) je prastarým pracovním plemenem nomádských pastevců v Himalájích a je tradičním strážcem tibetských klášterů. Do svého prvního objevení v antických dobách byla obklopena velkými mýty. Od Aristotelovy (384-322 př.n.l.) zmínky až po proslavené spisy Marca Pola, který cestoval do Asie v roce 1271, všechny historické prameny vysoce hodnotí přirozenou sílu a impozantnost tibetských dog – z fyzického i mentálního hlediska. Dokonce i jejich štěkot byl popisován jako jedinečná a vysoce ceněná vlastnost plemene. Významní evropští kynologové minulosti jako Martin a Youatt, Megnin, Beckmann, Siber i Strebel a Bylandt se tibetskou dogou intenzivně zabývali, protože byli fascinováni jejím původem i funkcí v tibetské kultuře. Někteří z nich dokonce považovali toto plemeno za původního prapředka všech horských psů a psů typu mastiffa. Jedním z prvních psů plemene tibetská doga, který se dostal na západní pobřeží, byl pes zaslaný v roce 1847 královně Viktorii lordem Hardingem (indickým místokrálem). Později v 80. letech 19. století si dva psy přivezl do Anglie Edward VII., princ velšský. První zapsaný vrh tibetských dog se narodil v roce 1898 v berlínské zoologické zahradě.
CELKOVÝ VZHLED: Silný, mohutný, dobře stavěný pes s dobrou kostrou. Impozantní; důstojného a vznešeného vzhledu. Spojuje majestátní sílu, robustnost a vytrvalost; je vhodný k práci ve všech klimatických podmínkách. Pomalu dospívá, nejlepší zralosti dosahují feny až ve 2 – 3 letech a psi nejdříve ve 4 letech.
DŮLEŽITÉ PROPORCE:
Mozkovna měřená od vrcholku týlního hrbolu ke stopu odpovídá délce tlamy od stopu ke špičce nosu, ale tlama může být i poněkud kratší.
Délka trupu mírně přesahuje kohoutkovou výšku psa.
CHOVÁNÍ/TEMPERAMENT: Nezávislé. Ochranářské. Vyžadující respekt. Maximálně věrný rodině a teritoriu.
HLAVA: Široká, těžká a silná. U dospělých psů mohou probíhat vrásky z oblasti nad očima až ke koutku tlamy.
LEBEČNÍ PARTIE:
Mozkovna: Velká, velmi mírně klenutá, se silně vyjádřeným týlním hrbolem.
Stop: Dobře definován.
OBLIČEJOVÁ PARTIE:
Nosní houba: Široká, co nejtmavší v závislosti na barvě srsti, dobře otevřené nozdry.
Tlama: Dosti široká, dobře vyplněná a hluboká. Konec tlamy čtvercový.
Pysky: Dobře vyvinuté a překrývající dolní čelist.
Čelisti/zuby: Čelisti silné, s dokonalým, pravidelným a kompletním nůžkovým skusem, tj. horní řezáky těsně překrývají dolní řezáky a jsou posazeny v čelistech kolmo. Klešťový skus je přípustný. Zuby těsně přiléhají.
Oči: Středně velké, jakýkoliv odstín hnědé a v souladu s barvou srsti; čím tmavší, tím lepší. Posazené široko od sebe, oválné a mírně šikmo vsazené. Oční víčka těsně obepínající oční bulvu. Důstojný výraz.
Uši: Středně velké, trojúhelníkové, převislé, nasazené na úrovni mozkovny a oka, spadající dopředu a těsně přiléhající k hlavě. V pozornosti stočeny dopředu. Ušní boltce pokryté jemnou, krátkou srstí.
KRK: Silný, dobře osvalený, klenutý. Ne příliš výrazný lalok. Pokrytý hustou, odstávající hřívou, která však u fen není tak výrazná.
TRUP: Silný.
Hřbet: Rovný, svalnatý.
Záď: Široká a spíše plochá.
Hrudník: Dosti hluboký, střední šířky, s dobře klenutými žebry, takže průřez hrudníku tvarem připomíná srdce. Hrudní koš dosahuje až pod úroveň loktů.
OCAS: Středně dlouhý. Nasazený vysoko v přímém prodloužení horní linie; při pozornosti nebo za pohybu psa nesen vysoko, volně zatočený nad hřbetem; s bohatými třásněmi.
KONČETINY:
HRUDNÍ KONČETINY: Rovné, dobře zaúhlené, celé dobře pokryté silnou srstí.
Plece: Dobře uložené, svalnaté.
Lokty: Nejsou vtočené dovnitř ani vytočené ven.
Předloktí: Rovné. Silné kosti.
Nadprstí (metacarpus): Silné, mírně skloněné.
PÁNEVNÍ KONČETINY: Silné, svalnaté, s dobrým zaúhlením. Při pohledu zezadu jsou pánevní končetiny rovnoběžné.
Stehna: Poměrně dlouhá, silná, s výrazným, pevným osvalením, ale osvalení není příliš vystupující.
Kolena: Dobře zaúhlená.
Hlezna: Silná, nízko posazená.
S paspárky nebo bez nich.
TLAPY: Poměrně velké, silné, kulaté a kompaktní, mezi dobře klenutými prsty dobře osrstěné.
CHODY/POHYB: Pohyb plný síly, ale vždy lehký a pružný: s dobrým předkrokem a posunem. Se zvyšující se rychlostí mají tlapy sklon pohybovat se více pod osou těla. V chůzi vypadá velmi rozvážně. Pes je schopen pohybovat se po nejrůznějších terénech velmi vytrvale a pružně.
OSRSTĚNÍ
SRST: Kvalita srsti je důležitější než její množství. Srst na omak drsná, silná, krycí srst ne příliš dlouhá, s hustou a spíše vlnitou podsadou v chladných měsících, která je však řidší v teplejších měsících. Psi mají výrazně bohatší srst než feny. Srst je jemná, ale tvrdá, rovná a odstávající. Nikdy není hedvábná, zvlněná ani vlnitá. Krk a plece osrstěny bohatou srstí podobající se hřívě. Ocas huňatý a s výraznými třásněmi; pánevní končetiny s bohatými třásněmi v horní části vzadu.
BARVA: Sytá černá, s tříslovými odznaky nebo bez nich; modrá, s tříslovými odznaky nebo bez nich; zlatá od syté žluté po tmavě červenou, sobolí. Všechny barvy musí být co nejčistší. Tříslová dosahuje od sytě kaštanové po světlejší barvy. Bílá hvězda na hrudi je přípustná. Minimální bílé znaky na tlapách jsou přijatelné. Tříslové znaky nad očima, v dolní části končetin a na spodní straně ocasu. Tříslové znaky na tlamě; znaky podobné brýlím kolem očí se tolerují.
VELIKOST:
Výška v kohoutku:
Psi : nejméně 66 cm (26 palců).
Feny : nejméně 61 cm (24 palce).
VADY: Jakákoliv odchylka od výše jmenovaných bodů se musí posuzovat jako vada, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru k jejímu stupni závažnosti.
VÁŽNÉ VADY:
- Nedostatečná fyzická kondice a zdraví.
- Hlava lehká nebo s těžkými vráskami.
- Volně visící pysky.
- Výrazný lalok.
- Velké nebo nízko nasazené uši.
- Světlé oči nebo strnulý výraz.
- Slabá pigmentace zejména u nosní houby.
- Sudovitá žebra.
- Ocas těsně zatočený nad kyčlemi.
- Přehnaně úhlené nebo strmé pánevní končetiny.
- Těžký, vázaný pohyb.
- Pod minimální výškou, tolerance 2 cm.
DISKVALIFIKUJÍCÍ VADY:
- Agresivní nebo přehnaně plachá povaha.
- Předkus nebo podkus.
- Jiné barvy než barvy uvedené výše, například bílá, krémová, šedá, hnědá (játrová), fialová, žíhaná, vícebarevná.
Jedinci vykazující fyzické nebo povahové abnormality musí být diskvalifikováni.
Poznámka: Psi musí vykazovat dvě viditelně normálně vyvinutá varlata, zcela sestouplá v šourku.
|